Tak tohle období by se dalo považovat za těžké. Pár zdravotních problémů, kouření, chlastání čím dál častěji...

Ahoj mami, tak se teda zase hlásím. Slovenské peníze jsem odevzdala (no € back yet - trénuj, mami :D), papíry z Generali pojišťovny taky. Na začátku měsíce jsem vybrala 60 € (asi 5 € mi zbylo z minulého měsíce) , za obědy jsem platila (36 € !! Tolik jsem neplatila nikdy v životě.) za intrák ještě ne - 38 € už mi nezbylo, protože jsem v pondělí byla ve fitku tady (1,70 €), a pak jsem musela jít nakoupit nějaké věci (pasta, vložky, toaleťák, papíry, apod. - to mě vyšlo na nějaká 4 € zaokrouhleně) a na ten dotazník, co mám od Anglie, bude třeba fotku na doklady. To se zajdu vyfotit zítra (odkládám to, co můžu) a stáhnou mně o nějakých 3 a půl eurka (což je v porovnání s ČR levnější). Ještě se mluvilo o nějakém výlete do Martina na štúrovské představení nebo co (7€), ale to není jisté. A to nepočítám jízdné. Dneska jsem vybrala dalších 10 €. Ach, tento měsíc bude těžký. No a škola. Začali jsme pěkně zvostra:D V pondělí ještě nic moc, (to jsem akorát dostala známku z bioly z big testu (1) ) zato úterý a dnešek byla hotová smršť. V úterý to byl pop test z angliny (1), big testové zkoušení z informatiky (1), pop test z chemie (1) a dneska jsme psali big test z matiky - tam bylo pět úloh a jednu mám špatně, takže počítám tak s dvojkou;). Zítra po mně bude chtít slovenštinářka slyšet nabiflenou básničku a přednesený referát o Božce Němcové, angličtinářka projekt o Agathě Christie, zeměpisářka bude chtít něco naškrábat o Evropě a chemikářka zase a opět nějaké vzorečky a další serepetičky. Uff. Jinak nevím, co by ještě. Dneska jsem po zjištění, že je na ty jejich úžasné raňajky jenom grahamka s máslem, bojkotovala snídani a radši si dala müsli s mlíkem, oběd byla taková žlutá sračka říkající si bramborová kaše a černý plast a.k.a řízek. Cha, dżękuję pięknie za łagodne jedzenie. Ale jinak se samozřejmě snažím stravovat, jako byste mě neznali. Jóó, to jsem chtěla:D Vychovatelky vymyslely řešení, jak zabránit tomu, aby se kradlo z ledničky. Zamkly ledničku a tak si za nima kvůli každé prkotině musíme chodit pro klíčky. Stejně si myslím, že když si někdo bude něco chtít ukrást, tak si ty klíčky zajde půjčit a čorkne si tam něco tak či tak. Jo, jinak na flétnu hraju každý den. Učím se taky každý den. Hodně piju. Jím ovoce. Sportuji. Chovám se slušně. Dodržuji všechny možné řády a plány. No, a už nevím, co bych napsala. Tak asi budu končit. Paaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa:)) ------------ Ano, vážně jsem tak zoufalá, že publikuji dopis domů:)) Nneí čas, šrotím :// Ale najdu si ho! Bye!

Sebevědomí. Sebe-vědomí. Vědomí sebe. Jednoduchá slovní hříčka.

Vědomí sebe? Jak si někdo nemůže být vědom sám sebe? Když nad tím ale vážně zauvažujete, laškujete s myšlenkou - avšak pouze vážně, myšlenka nerada nezávazně flirtuje -, začnete v tom (pravděpodobně) hledat něco hlubšího, smyslnějšího. Tak, jako já.

Je všeobecně známo, že ten, co se má rád a je se sebou spokojen (také "zdravě sebevědomý jedinec") působí na lidi lépe, než kterýkoliv škarohlíd (také "nesebevědomý jedinec"). Otázkou však zůstává, jak se k onomu "zdravému sebevědomí" dopracovat? Je dáváno do vínku? Záleží to na okolí, výchově…? Dle mého názoru je to z velké, ne-li té největší, části dáno vlastním kritickým pohledem na sebe. Hodnocením sebe samého. Vy se znáte nejlépe, nikdo se nikdy nemůže vcítit do vás naprosto přesně a detailně, jen vy na sebe nejlépe najdete svá pozitiva i negativa. K tomuto bodu bych však přidala i podsekce "Mýcení negativů" a snad taky "Extrémní hodnocení". Do té druhé podsekce bych zařadila extrémní "nesebevědomce" a jejich pravý opak, Američany. Však jak se říká, sebevědomí na dvanáctce, stupnice do deseti… Ach, opět zabíhám do mých oblíbených sfér, rozpitvávat všechno na nicotné částečky…

Na světě existují, mimo jiné, dva typy lidí. Ti, co vám sebevědomí shazují (ať už úmyslně či nikoliv) a ti, co se vám ho snaží dodat. Anebo přivést na správnou (myšlenkovou) cestu. Ve svém životě najde každý oba dva z výše uvedených typů, s tím se nic nedá dělat. Radit zde není třeba. Bylo by to jenom další otřepané klišé.

Teď už vím, že vědom sám sebe neznamená doslova "být si vědom sám sebe"… Ale být si vědom CENY sebe samého. A … víte, co je na tom to nejlepší, nejchutnější? Že jsem na to přišla sama.

No, s mírnou pomocí člověka typu "chci ti dodat sebevědomí", ale… Na to se historie neptá:)

Poslední dny trávím vesměs vysmátá.

Když tak nad tím zauvažuju, tak je to teoreticky důvod, proč .. řekněmeeee.. proč nemám důvod tady chodit tolik, co předtím.

Psaní mi pomáhá, o tom žádná. V každém (i tom nanejvýš odflánkutém) článku je kousek mne samé. Vím, debilně otřepané klišé. Nejednou se u psaní směju, brečím, nejednou si všechno uvědomím z jiné stránky..

Většinou to je tak, že prostě sednu ke kompu, a píšu. Nečtu to po sobě, chrlím ze sebe slova, věty, pocity...a když už někdy hooodně dlouho potom se k tomu vrátím, zjistím, že jsem (pravděpodobně) na samém začátku článku chtěla mluvit o něčem úplně jiném, než u čeho jsem nakonec skončila.

Ale to jsem prostě já.

Roztržitá, energická, vysmátá Louisie. Na druhou stranu však ne moc sebevědomá, lenivá, nerozhodná, a .. jiná Louisie. Jo, a náladová. (myslím, že podle mých článků byste mně jako roztržitou, energickou a vysmátou nenazvali. to bude však tím, že .. sakra, k tomu jsem se chtěla dostat)

Podstatou toho článku mělo (mimo jiné) být, že jsem přišla na to, že se psaní věnuji jenom ve svých chmurných chvilkách. A to je zle. Taky bych byla nasraná, kdyby si na mně vzpomněl někdo jenom když by mu bylo nejhůř. Potěšilo sice, že si vybral zrovna mne, ale nasralo, že jindy po mně ani nehlesne.

Nedávno se mě jeden kluk / kamarád / spolužák / čitatel duše mé / zeptal

"Co chceš s tím, že sebevědomá nejsi, dělat?" (Tehda jsem nevěděla, co napsat. Samozřejmě jsem to překroutila do vtípku, ale o té věci zvané "sebevědomí" jsem přemýšlela celý den '/mimo jiné, vznikla z toho dost debilní úvaha; al protože jsem celá debilní, tak tady stoprocentně brzy bude ;D / )

A víte, co já s tím udělám?

Napíšu, že..

Nidky bych nevěřila, že něco takového napíšu.

(ještě jsem se k "mám se ráda nedopracovala, ale dejte mi čaaas :) )